5.-6.2.2011 - Moje první výstava:
Poprvé jsem se zúčastnila DUO CACIB BRNO 2011 ve třídě dorostu.
V sobotu jsem si to šla jen tak okouknout, abych věděla co mě čeká a v neděli jsme šli s panečkem do akce na ostro…. a moc se mi to líbilo, také jsem si od tam odnesla diplom s VN1. Páneček mi furt říká jak jsem krásná … no tak něco sem pro něj vyhrát musela. Strašně mě to s ním bavilo je to můj nejvíc nejlepší handler a je to s ním velká sranda. Strašně ráda se vystuvuji … tak už se nemůžu dočkat na další výstavu doufám, že se tam zase uvidím s celou mou psí rodinkou a konečně bych už zase chtěla vidět psího tátu a mámu . Tak snad příště


28.11.2010 - moje nová rodinka
Jsem faraonský pes nebo-li faraon. Toto je vlastně docela rozporuplné tvrzení jelikož jsem vlastně faraonská fena nebo-li faraonka protože jsem holka. Pocházím z chovatelské stanice WAI-WAD. Narodila jsem se mámě Dafince a tátovi Adadovi dne 1.6.2010 poblíž Rakovníka. Poměrně dlouho jsem čekala na svoji novou rodinku a oni v té době, co už jsem dávno byla na světě ještě ani netušili, jak strašně jim učaruju . Napřed byli nerozhodní, nevěděli co za nového člena rodiny si pořídit. Měli strach že budem moc velcí a divocí což je vlastně jedna velká pravda . Moje nová mamka dlouho hledala a prohlížela inzeráty … až jednoho dne narazila i na ten náš, odpověděla na něj, napřed docela nejistě a ptala se na vše co ji zajímalo. Ona vlastně neviděla žádného faraona nikdy naživo. Jediné co znala z dějin umění byly malby ze starověkého Egypta. Otázky a emaily vystřídalo rychlé rozhodnutí, že se tedy na nás přijedou podívat o tom, že by si nějakou z nás chtěli odvézt nepadla ani řeč. Jenže když nás uviděli byla to láska na první pohled. „Pane jó ti jsou nádherní prohlásil taťka jen co nás uviděl poskakujíce vesele za plotem!“ Myslím, že v té chvíli už bylo dávno vše rozhodnuto. „ A nejsou ani tak velcí jak sme mysleli.“
„Dobrý den“ … „dobrý den vítám Vás jaká byla cesta“ … no klasika to všichni známe no povídali, povídali, mazlili se s náma … sice byli trochu zaskočení, jak jsme strašně živí, ale co už, vždyť to jsou všechna šťěniska . Když padla otázka, kterou si odvezete, no to bylo pro ně nejtěžší … jenže já sem to rozhodla za ně vyřídit formality a už jsme jeli do mého nového domova do Brna. Celou cestu sem spala dvounohé mámě na klíně a byla sem náramně spokojená. Mírně byli znervóznění, když moje druhá dvounohá máma Jíťa nevěděla jistě, která vlastně jsem , ale naštěstí to bylo správně , není přeci hloupá !!! No a cesta proběhla v pohodě a po příjezdu už mě čekal další zbytek mojí nové rodiny a znělo jen : to je „zvláštní pejsek“ druhý den se jim to ale rozleželo v hlavě a to už jsem slýchala jen „bože ta je krásná“ . Z nového okolí jsem byla sice mírně nervózní, ale spíš toho bylo na mě nového jen trochu moc a poznat to všechno, to byla pro mě velká výzva . Rychle jsem se ale otrakala … ani první noc jsem neplakala – to si všichni mysleli jak strašně budu plakat . Ale proč proboha? Vždyť už jsem přece velká faraoní holka ! No a tak to se mnou a příchodem do mé nové rodiny bylo!
Ráda bych se ještě zmínila i o mojí dvounohé mámě Jíťe, která se se mnou loučila se slzami v očích a doufala že o mě bude dobře postaráno … kterou mám strašně ráda a jistě na ní nikdy nezapomenu jak se o mě hezky starala toho půl roku, aby ze mě vyrostla faraonka hodná svého jména a původu.
Díky !!!